KAPITOLA 1. /ZVLÁŠTNÍ A PŘITOM OSUDOVÁ..

3. srpna 2011 v 20:26 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  ZVLÁŠTNÍ A PŘITOM OSUDOVÁ..

+ Je ráno 16.prosince, přesně 6:30 a mě zvoní budík. Zaklapnu ho a docela neochotně a neohrabaně se posadím na posteli. Vidina toho, že je pátek a já zítra nemusím do školy je tak krásná. Promnu si oči a v hlavě mi to šrotuje. Je pátek 6:30, což znamená, že máma, už je v práci. Sice nechápu ty její směny, protože, kdo by chodil tak brzo na snídani.? No vlastně..lidi co se jim nechce vařit a chodí do práce.



+ Zvednu hlavu a rozhlédnu se po pokoji, který obývám společně s mamkou. Mámina postel je nádherně ustlaná, za to skříň je otevřená a čouhá z ní oblečení. ''Achjo..'' Povzdechnu si. Máma si ráno určitě narychlo vybírala oblečení.

+ Trochu rozespale se dobelhám ke dveřím u kterých je noční stolek. Na stolku leží vzkaz od mámy, a taky moje spona do vlasů. Sepnu si vlasy a cestou do koupelny si čtu vzkaz.




+ ''No super.'' Zabrblám, opláchnu si obličej vodou, a jsem ráda, že mám koupelnu sama pro sebe, protože bratry budím já, a až za půl hodiny. Vytřídím prádlo a kupičku tmavého prádla hodím do pračky. Máma ji zapne až přijde. ''Tak prádlo by jsme měli a ted' ten zbytek.'' Zašeptám spokojeně. Když jsem na sebe hodila ryfle a vytahané tryko bylo už sedm. Takže jsem popadla učení a tašku do školy a šla vzbudit Iana a Jacka.

+ Zatím co se oblékaly, já jsem vydolovala z lednice naše svačiny. Z domu jsme vycházely asi o čtvrt na osum. Před domem už stál Ianuv kámoš, co mě nemá moc v oblibě. Takže vzal Iana a Jacka autem do školy. Pro ně to bylo ulehčení cesty, protože náš dům by na úplně opačném konci města než škola. Mě tedy čekala 15 minutová procházka do školy. Ani mi to nevadilo, už jsem si zvykla na to chodit sama. Zastrčila jsem si ruce do kapes ošoupaných ryflí a šla dál. Byl prosinec, ale sníh ještě nebyl, jen hnusnej studenej vítr a mráz.

*Tady v Gottenu jezdí autem každý, tedy pokud má auto. Tak se nedivte, že 16.letej kluk řídí..:)

+ Jak jsem šla, míjela jsem spěchající spoluobčany našeho města. Už jsem měla víc než polovinu cesty za sebou, a tak jsem zpomalila a okukovala město kolem sebe. Bylo ještě dost šero. Za mnou něco zavrzalo, otočila jsem se se zadrženým dechem. To co jsem uviděla nebylo až tak směšné, ale vzhledem k tomu, že jsem se prve lekla, jsem se začala smát. Nevím, co jsem si myslela, nebo proč jsem předtím zadržela dech, ale nenapadlo by mně, že se vyděsím, když stará důchodkyně otevírá zchátralé okno.. Paní se na mě podezíravě a zároveň zkoumavě podívala. Já se jen dál uculovala. No prostě trochu trapas. Otočila jsem se na patě a šinula si to ke škole. Když jsem došla před bránu, která společně s plotem ohraničovala celý areál školy, tak jsem nahodila předstíraný úsměv a vešla do areálu. Jak jinak než pravou nohou..
 


Komentáře

1 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 5. srpna 2011 v 18:22 | Reagovat

Skoro som zabudla na prolog..zase..:D..

a tento diel sa mi páči ^ ^..idem hneď na druhý ;)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama