KAPITOLA 2. /BEZMOCNÁ (TP)

1. srpna 2011 v 8:19 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  BEZMOCNÁ I. (Tajemství Provinilých)

+ Z pokoje sem mířila do haly neuvěřitelnou rychlostí. Div jsem se nezabila na schodech. Když jsem zabočovala za patou schodiště ke dveřím zavolal na mě brácha.
Petr: Hej Mel počkej.
Já: Co .?
+ Otočila jsem se a málem ani nechytla klíčky co mi hodil se slovy
Petr: Chytej..
+ Byla jsem zmatená. To dneska do školy nejde.? On mi pujčí svoje auto.?
Já: C-cože.? (klíčky mi přistály v rukou)
Ty dneska nejedeš do školy..?
Petr: Ne, vždyt' sem ti říkal, že dneska mám studijní volno.
+ Koukala jsem na něj, jako bych neuměla do pěti napočítat..tak dodal.
Petr: Maturita.
Já: J-jo jo..díky bráško, pěšky bych to nestihla.
Petr: Jojo..nemáš za co.Jen jed' opatrně prosím tě.
Já: Jasně.
+ To už jsem to brala přes kuchyn' do garáže. V garáži stálo už jen bráškovo auto. AUDI R8. Za tohle autíčko by se nemusel stydět leckterý zazobanec. Pardon. Chtěla jsem říct dobře výdělečný podnikatel. Ale to vlastně za všechny auta v naší rodině. Máma má Porsche Carrera GT , krásně oranžový. Závidím jí ho. Vlastně závidím každému jakékoli auto..Táta má těch aut asi nejvíc. Proto máme 2 garáže.
+ K tomu autíčku jsem se chovala s nejvyšší úctou. Nechtěla jsem ho poškodit. Nasedla jsem a vyjela ke škole.
+ Když jsem vjela na parkoviště, ani mě nepřekvapilo, když na mě (spíš na to krásné bílé auto) všichni zírali. Zaparkovala jsem naproti vchodu, nadechla se a vystoupila. Jakmile se všichni ujistili, že z toho krásného auta vylezla ''ta nepopulární Mel'' zase se otočili a věnovali se dál své činnosti. Většinou pomlouváním druhých.
+ Jakmile jsem vstoupila na chodbu, pár lidí se na mě ještě podívalo. Ale po zbytek dne už to byla rutina. Každý mě pomlouval, nebo ignoroval. Ted' si ty
slepice vymysleli parádní příběh o tom, jak mě zbouchnul nějakej pracháč a autem mě podplatil, abych šla na potrat. No nejsou ty nány blbý.?!
+ Zvonek právě oznamoval konec páté hodiny, a tak se všichni rychle balili a odcházeli do jídelny na oběd. Taky jsem si sebrala věci. Cestou hodila učení do skřín'ky a vydala se k jídelně.
+ Už z chodby jsem viděla tvořící se frontu. Povzdechla jsem si a stoupla si nakonec.
+ Asi po deseti minutách jsem konečně přišla na řadu. Vzala jsem si tác, a ze tří jídel si vybrala to nejpřijatelnější. Zeleninový salát s krabími tyčinkami a toasty. Vzala jsem si jídlo a šla si sednout ke ''svému'' stolu. Můj stůl byl na druhém konci jídelny. Úplně stranou v rohu.
+ Posadila jsem se a začala jíst. Bylo to dobré, ostatně jako všechno lidské jídlo. Achjo. Neřekla jsem vám, že členové (tedy členky) hlavní rodiny mají jistou odlišnost. Nemusí pravidelně jíst. Lidské jídlo nám velmi chutná, ale nejsme na něm závislé. Bez něj dokážeme v pohodě být i delší dobu než je 14 dní a pořád budeme jako by jsme nejedli jen 2 hodiny. Tedy v dospělosti. Já ještě nejsem plnohodnotný dospělý, takže já dokážu být bez jídla jen něco málo přes týden. Ale jelikož chodím do školy, tak jím pravidelně. Už tak si lidé myslí, že jsem divná, natož kdybych nejedla.
 


Komentáře

1 Sabka | Web | 1. srpna 2011 v 8:23 | Reagovat

krásný blog.

2 bubliik | Web | 1. srpna 2011 v 10:28 | Reagovat

aha x)

Nobudu si tomuset přečíst, ale teďkom nemám čas x)

3 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 1. srpna 2011 v 18:12 | Reagovat

Mať také auto :D ako nesťažujem si xD..a to nehovorim o tom porsche :D
teším sa na pokračovanie ;)

4 Hannele 花 | Web | 3. srpna 2011 v 0:16 | Reagovat

parádní kapitoly :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama