KAPITOLA 2. /ZVLÁŠTNÍ A PŘITOM OSUDOVÁ..

3. srpna 2011 v 20:40 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  ZVLÁŠTNÍ A PŘITOM OSUDOVÁ..

+ V celém areálu byly tři budovy. A to budova pro první stupeň, budova pro druhý stupeň a tělocvična. Zamířila jsem do zadnější budovy (..pro druhý stupeň..) a snažila se na sebe cestou nepřitahovat moc pozornosti. Ale protože byl před budovou led, tak to moc dobře nešlo. Hned na prvním jsem uklouzla. Můj nepodařený pád zaznamenala skupinka holek postávajících asi osm metrů ode mě. Hned se začaly chichotat a já raději nic neříkala, postavila jsem se zpátky na nohy a šla dál. Na chodbě sem potkala El, chodíme do jedné třídy, takže máme společnou cestu. Asi teď přemýšlíte, proč nechodíme do školy spolu. Je na to ovšem jednoduchá odpověď. Já mám na starosti dva bratry, a El vozí do školy táta. On je doktor a nemocnice ve které pracuje je hned dva bloky za školou. Občas mě vezme taky autem, ale to se moc často nestává. Raději chodíme s El pešky. Ono má to jisté výhody. Však to znáte, kdo by toužil po doprovodu rodičů. Dnes ale El i s otcem zaspali, takže to do školy stihli i autem jen tak tak. Když jsme šli s El chodbou, tak jsme klábosily a domluvili jsme se, že spolu půjdeme po škole ven. Akorát, že já se stavím ještě v bistru za Nanci.


+ Do třídy vešla první El a já hned za ní, ve chvíli kdy jsem se rozhlédla jsem byla št'astná, že jdu až za El, protože našim směrem koukal Tom.Tom je 16.letej kluk, co se mi líbí už od první třídy. Je vysoký, má krátké blond'até vlasy a krásné modré oči.No prostě je to kus a je úplně jasný ,že na tak hezkýho kluka z vyšších vrstev já prostě nemám.
+ Krčila jsem se za El,což šlo celkem lehce.Já měřím sotva 170 centimetrů a El 185.Jak jsem se za ní krčila ,tak si mě prohlížel jiný kluk.Stál na druhém konci třídy a myslím ,že jsem ho tu ještě neviděla.Podívala jsem se na něj a přestala dávat pozor na cestu ,takže když El uhnula ,aby si sedla do lavice ,já jsem šla skrčená dál až jsem málem narazila do Toma. Ty kvočny (pardon ..moje spolužačky) se začali smát a přidali se k nim i někteří kluci. Další trapas super..dneska už druhej.. Sklopila jsem oči a sedla si do lavice za El. Než konečně přišel učitel ,bylo ve třídě hodně rušno ,a tak si nikdo našeho soukromého rozhovoru nevšímal.
El: Co to s tebou bylo.?? Málem si narazila do Toma a toho hloučku fiflenek.

Já: Nevím ,prostě..ale nic.. Znáš toho kluka co stojí v rohu..??

El: Ne ..je novej..??

Já: Tak to vážně nevím ,ale asi jo..

El: Já si nevšimla ,že by se sem někdo přistěhoval..

Já: Hm..Nech to bejt..je to jen kluk..

El: Ale je hezkej..to uznat musíš..

Já: Když myslíš..


+ A tak náš rozhovůrek zkončil, protože do třídy vešel náš učitel matematiky. Matematika byla snad ten nejhorší předmět, zvlášt' když jsme měli starýho plešatýho učitele, co má mozek velkej asi jako zrnko písku. Pak následovala čeština, biologie a tělocvik.
+ V tělocviku, který máme rozdělený na kluky a holky, jsme hráli vybíjenou. Já neumím vybíjet, ale za to se dobře vyhýbám míčům. Takže většinou zůstávám v poli jako poslední. Naše družstvo bojovalo a nakonec jsme vyhráli, protože se mi nějakým zázrakem podařilo vybít půl soupeřova týmu a zbytek po mně vybila kapitánka našeho družstva. Po hodině tělocviku jsme všechny zamířily do šaten a sprch.

+ Dívčí sprchy byly poněkud malé, proto jsme pravidelně chodili i do těch

chlapeckých. Kluci měli totiž hodinu tělocviku už před námi, takže jsme se nemuseli stresovat jestli nás náhodou neuvidí nebo tak. Asi sedmi členná parta holek z naší třídy komplet obsadila dívčí sprchy, a tak jsme my, ty pozůstalé ''chudinky'' museli do chlapeckých.

+ El se dneska ulila z tělocviku, a tak jsme se domluvili, že na mě počká ve školním bufetu. Když jsem se osprchovala a zabalila se automaticky do osušky, tak jsem zamířila k šatnám, které jsou hned vedle sprch. Ale když jsem byla skoro u dveří, tak mi pod nohou něco jakoby křuplo. Hodinky. Šlápla jsem někomu na hodinky, a pravděpodobně už je po nich..:(

Shýbla jsem se, abych si mohla podívat na napáchanou škodu.

+ Hodinky měli krásný modrý řemínek, ale co mě zaujalo víc, byly iniciály na pásku. Stálo tam PG. Nikoho s těmi iniciály jsem neznala. Ne, že bych tady znala úplně každýho, ale tohle je malý městečko. Aniž bych si to uvědomila klečela jsem na podleze a ohýbala se nad poškozenými hodinkami. Když jsem si znovu prohlédla celé hodinky, bylo jasné, že jediné viditelné poškození tkví v hodinovém sklíčku, jinak jsou plně funkční. Ale pořád mi vrtalo hlavou čí sou. Byly určitě chlapecké už podle designu, ale nemohla jsem si vybavit nikoho s těmi iniciály, i když je možné, že jsou kohokoli..iniciály neiniciály. No můžu jen doufat, že mi dotyčný nerozmlátí ciferník.

+ Pomalu jsem se zvedla do kleku a zničeho nic se rozvalili dveře a v nich stál ten kluk, kterého jsem viděla ráno ve třídě. Měl delší blond vlasy a myslím, že hnědé oči. Když mě zpozoroval chvíli (asi 7 vteřin) na mě koukal, pak trochu zrudl, zašeptal něco jako promin' a otočil se. Já byla asi trochu víc v šoku než on, (přece jen ten kdo byl zabalený v ručníku jsem tu byla já) a tak jsem po pár vteřinách vstala a zeptala se..



Já: Co tu děláš..?? A kdo seš..??

On: Promin', nevěděl jsem, že tu ještě někdo bude..Jen jsem si přišel pro hodinky..

Já: (Podívala jsem se na hodinky, které jsem tím šokem stiskla o něco víc, než jsem měla v plánu. A taky jsem zpozorovala krev a sklo, které bylo zrovna zabodnuté v mé ruce.)

Tady jsou..a promin' nevšimla jsem si jich a stoupla na ně..

On: (Otočil se a koukl na hodinky, a pak na mě a zase zpět na hodinky.)

Já: (Okamžitě jsem ze sebe vychrlila omluvu ještě jednou s tím, že mu to samozřejmě zaplatím.)

On: (Pootevřel ústa, jakoby chtěl něco říct, ale pak se jen usmál.)

No hodinky tikají, jak slyším, ale ty máš ruku od krve.

Já: (Podívala jsem se na ruku, která ještě pořád držela hodinky.)

Ajo promin' tu máš, at' nejsou i od krve.

(Super jsem fakt nešika, takhle si pořezat ruku o malí hodinový sklíčko..)

On: (Znovu se usmál) Však ony by to taky nějak přežily. Ale ty bys s tím měla někam jít.(Ukázal na mou ruku)

Já: (Automaticky jsem udělala krok dozadu, přece jen ho neznám. Ale asi to byla chyba. Okamžitě jsem ucítila hrozné bodnutí do chodidla. Super, když jsem stoupla na hodinky zapíchla jsem si do chodidla pravděpodobně sklo. To už snad ani není možný jaký já jsem idiot. Trochu jsem škobrtla, ale ustála jsem to.)

On: (Podíval se na mě, teda spíš na moje nohy, které se trochu klepaly.)

No myslím, že by ses měla oblíct. Hodím tě do nemocnice.

Já: Ne ne..to je dobrý, vždyt' je to jen kousek skla.

On: (Pousmál se.)

A to myslíš to, co máš vražený v noze, nebo to v ruce..??

Já: (Trochu jsem zrudla nad tím jaký jsem idiot a sklopila mírně hlavu, aby mi vlasy zakryli obličej.)

Tak ok, máš pravdu. Ale zvládnu to sama.

(Udělala jsem pár kroků směrem k šatnám, ale sklo zabodnuté v chodidle hrozně bolelo a já nechtěla, aby to věděl, protože by mě pak chtěl určitě do tý nemocnice odvést. Ale když jsem dělala asi 3tí krok, tak mi z úst uklouzlo malé Sss..)

On: (Otočil se ke mě a rukama naznačil, abych zůstala stát.)

Počkej tady, dojdu ti pro tvý hadry.

Já: (Co jsem měla dělat, prostě jsem tam jen stála a čekala.)

On: (Hodil po mně moje věci a odešel za dveře.)

Počkám vedle, aby ses mohla převlíct.



+ Oblékla jsem se a dobelhala se ke dveřím. Otevřela je a on seděl vedle nich na lavičce. Když jsem vešla zvedl se a změřil si mě pohledem. Pak bez jakéhokoli vysvětlení mi podrazil nohy a vyhodil si mě do náruče. Byla jsem z toho trochu zmatená.



Já: Co-co to děláš..??

On: No řek bych, že tě nesu do auta a vezu do nemocnice..

Já: Cože..??

On: (Usmál se znovu.) Nebud' tak vyplašená, nebo se snad bojíš doktorů..??

Já: Nech si to..jasně, že ne..!!



+ Posadil mě do auta a dovezl až na pohotovost. Celou cestu bylo ticho, nikdo nemluvil. V nemocnici mi ty střepy vyndaly a ptali se ještě na pár drobností. Prostě otrava.

+ Když už byli konečně hotoví, tak mi řekli, že pěšky s obvázanou nohou jít nemůžu. Takže jsem měla jedinou možnost, zavolat bráchovi.

+ Do nemocnice pro mě teda musel brácha, a protože máme jen jedno auto (a to má máma), musel řict kámošovi, aby mu půjčil jeho. Bože ten zas bude mít keci. Po cestě domů jsme zastavili v bistru, přece jen se mnou chtěla Nanci (moje šéfová a majitelka bistra) něco probrat.

+ Nanci mi dala výplatu a původně mi chtěla přihodit nějaký směny navíc, ale když viděla moji zafašovanou nohu, tak si to rozmyslela..:D a dala mi na zbytek týdne volno (sobota a neděle ,jaký luxus..)

+ Z domu jsem potom volala El, abych se jí omluvila. Ale vzal to její otec ze kterého nakonec vypadlo, že El ve školním bufetu vůbec nebyla, že ji vyzvedl. Protože má celý výkend strávit u své matky, a že se mi moc omlouvá. (Abyste to pochopili rodiče El se před 5 lety rozvedly a ted' mají El v tzv.střídavé péči.)
 


Komentáře

1 Hannele 花 | Web | 3. srpna 2011 v 22:04 | Reagovat

já už snad ani jinak myslet neumím :/ ... fajn počtení :))

2 Hannele 花 | Web | 4. srpna 2011 v 14:21 | Reagovat

asi je to moje nemoc, takto se na někoho pověsit :/ :D

3 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 5. srpna 2011 v 18:33 | Reagovat

Tak tento diel bol dlhší..než na aké som zvyknutá :D ale neva..aj tak je super =)

a chúďa..nie len že rozbije hodinky..ale ona sa s nimi poreže na ruke a ešte aj na nohe..:D to ako keby som tam seba videla :D i keď taká malá nehoda by mi nevadila, keby mám potom zaručenú spoločnosť takého fešáka :D :D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama