KAPITOLA 3. /BEZMOCNÁ (TP)

26. srpna 2011 v 22:56 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  BEZMOCNÁ I. (Tajemství Provinilých)

+ Seděla jsem u stolu a "drápala" se v jídle. Moje mysl si vyšla na procházku (opět). Přemýšlela jsem nad tím, jaká zkouška dospělosti mě asi čeká. Zvládnu ji vůbec.? A co když ne.? Z mých myšlenkových pochodů mě vytrhl až zvonek, který ohlásil konec přestávky. Neochotně jsem se zvedla a vrátila tác s rozdrbaným jídlem.
+ Cestou do třídy jsem se uklidn'ovala. Už jen jedna hodina, říkala jsem si. A ano, hodina byla v pohodě měli jsme informační technologie. Probírali jsme jen
takové ty základy. Párkrát se mně učitel na něco zeptal, a pak už byl klid.
+ Po zazvonění jsem si sesbírala věci a loudala se na parkoviště. Když jsem byla skoro u východu z budovy uslyšela jsem hlasité pískání a taky něco jako Wau a O můj bože a páni. Vyšla jsem z budovy a kolem mě si to profičela moje matka ve svým Porsche Carrera GT, nechápala jsem co tady dělá. Ale jakmile jsem se podívala k autu, ve kterém jsem dnes přijela došlo mi to. Stál tam můj bráška a opíral se o svého miláčka (to jako to auto..).
+ Cestou k němu jsem přemýšlela. Na parkovišti byla celá škola a kolem mýho bráchy se ted' utvořila malá skupinka a byli to převážně holky, tak proč toho nevyužít. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale hrozně jsem chtěla aby mi ty potvory záviděli, i když popravdě neměli co. A mýho bráchu tu nikdo neznal. A hlavně nikdo tu nevěděl, že nějakýho mám. Mrkla jsem na brášku a on jen nepatrně přikývnul. Jsem za něj tak ráda, vždycky ví co si myslím. Nebo to většinou aspon' tuší. A řekla bych, že dneska neměl ani ponětí, co se chystám udělat. Ale jak sám odkýval, byl mi plně k službám.
+ Přišla jsem ke skupince, která se utvořila u auta. Usmála jsem se na brášku a řekla:"Dámy omlouvám se ale tenhle je už zadaný." A snažila jsem se svůdně usmát. No nedělám to moc často. Dobře dobře..nedělám to vůbec. Ale zkusila jsem to. Přišla jsem až k němu a jednou rukou ho objala kolem pasu. On pochopil, usmál se a políbil mě na tvář. Ostatně na tvář mě líbá normálně, dělají to všichni, táta, máma, teta i bráška.
+ "A ted' pokud dovolíte, rádi bychom odjeli." Řekl bráška a těm slepicím málem rupnul ciferník. Ne omlouvám se, ale nedá se to ani popsat. Koukali jak z jara květ a když jim to konečně docvaklo, tak ustoupili kousek stranou a přitom mě závistivě propalovali pohledy.
+ Já se málem neudržela a začala se smát. Ale jen málem. A abych tomu ještě přidala dodala sem "Miláčku, dneska řídím já." Nasedli jsme do auta a jen co jsme vyjeli z okolí školy jsem se začala smát, nešlo to jinak.
Petr: Co si to proboha zase vymyslela.Myslel jsem, že je budu muset křísit.(Uchichtnul se)
Já: Jo některý vypadali na omdlení (Musela jsem se zasmát.)
A proč nevyužít tvé luxusní autíčko, které se mimochodem do mých ruk dostane málokdy a toho, že mám pěknýho (Trochu si odkašlal a já se musela uchichtnout a opravit.) dobře, že mám krásného, úspěšného a vtipného bratra.(Při posledních dvou slovech sem se dusila smíchy. A musela jsem značně zpomalit.)
+ Opravdu jsem zpomalila. A uklidnila se.
Já: A co tady vlastně děláš.?Nemáš se učit.?
Petr: Jo měl bych, ale znáš mě.(Pokrčil rameny a culil se..) Navíc musím vyzvednout kámoše na letišti. A jaksi jsem neměl auto. K tobě do školy mě hodila máma.
Já: Jo viděla jsem...(Ušklíbla jsem se..)A proč na letiště on od někud přiletí.?
Petr: Jo..vrací se po dvou letech z "menší" dovolené. Teda spíš "větší". (Tomu jsme se museli oba zasmát.)
A ty jedeš se mnou, protože bych tě neměl kde vyložit, letiště je totiž trochu z ruky. však víš. Tak to otoč a šlápni na to. Nechci poslouchat to jeho brblání...(Nic jsem neřekla a zrychlila jsem jen nepatrně. Chtěla jsem výzvu a byla jsem si jistá, že mi ji nabídne.)
Hele jedeš jak babka..V letech (dodal)..(Zamračila jsem se a jela pořád stejně. Však on už to dlouho nevydrží. Uchechtla jsem se pro sebe.)
Budu řídit. (Vypadlo z něj po chvíli. A sakra, tak s tímhle jsem nepočítala. Zatvářila jsem se zmučeně a smutně. A zkusila to přes city.)
Já: Ale bráško, však víš že moc často se mi takovýhle KRÁÁSNÝÝ autíčko do ruk nedostane.
Petr: Tak dobře pokud zrychlíš a stihneš to do půl hodiny koupím ti to tvoje vysněný AUDI. Ale pokud to nestihneš, už moje auto neuvidíš.
Já: (Usmála jsem se od ucha k uchu a kdybych nemusela držet volant, tak bych ho obejmula.)
Petr: (Uchichtnul se.) Ty to se mnou teda umíš, mohla bys být s fleku herečka nebo psycholog.
 


Komentáře

1 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 27. srpna 2011 v 18:18 | Reagovat

také auto chcem aj ja..sakra! :D
a to, že jej brat je akože jej frajer..to ma dostalo :-D ..super nápad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama