KAPITOLA 3. /POUTA ANDĚLŮ

20. září 2011 v 8:42 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  POUTA ANDĚLŮ

+ Seskočila jsem z postele a šla zapnout notebook..Mimochodem říkám mu Paul.Zapnul se celkem rychle, sedla jsem si k němu a začala se probírat stránkami města a okolí.Nic konkrétního jsem, ale nenašla, tak jsem usoudila, že lepší bude omrknout si město hezky naživo a zblízka.


+ Vypnula jsem Paula a přešla k mé stařičké, ale prostorné skříni.Otevřela jsem ji a hned si začala promýšlet dnešní outfit.Rozmýšlela jsem mezi něčím pohodlným a stylovým.Nakonec jsem si vybrala šedo-černý vzhled.Sice je to takový zvláštní mix stylů.Teda hlavně mi to připomíná slabýho rokera, ale to je mi jedno.Počkat..Grr..zase nevím, kde mám hodinky.
+ Oblékla jsem na sebe oblečení, nasadila prstýnky, řetízek atd.V koupelně se trochu upravila, a už jsem letěla k bráchovi do pokoje.Zrovna prohraboval svoji skřín' a hledal čistý oblečení, když jsem vpadla do jeho pokoje jako uragán.

''Ahoj brácha..'' vyhrkla jsem.
''Čauvec séégra..'' řekl a začal se uculovat.
''Nech toho..''
''Okok..'' a zvedal ruce nad hlavu, jako že se vzdává.. ''Ty někam vyrážíš.?A v tomhle..?Víš jak to mámu rozčiluje..'' řekl.
''Ehm ,jo..Jdu prozkoumat město, na internetu jsem se toho moc nedozvěděla..A nemohla bych si půjčit hodinky..prosíím.'' udělala jsem na něj ta svá psí očka a on souhlasil.
''Ale pomoz mi najít něco na sebe..taky jsem se chtěl jít trochu rozhlídnout kolem.'' řekl a ukazoval na skřín' ze které čouhalo kus rukávu.
''Ok..'' souhlasila jsem.Co bych pro něj taky neudělala že.

+ Otevřela jsem skřín' a málem ně kleplo.Skřín' byla poloprázdná a na nejspodnějších poličkách se povalovalo poházené oblečení. ''No potěš.Kde máš zbytek..?'' Zeptala jsem se ho.. ''Co já vím..'' odpověděl a podrbal se na hlavě..znáte to, takové to chlapské gesto stylu ''Ouha to bych měl asi vědět ne..? Nevadí..'' Otočila jsem se na podpatku a šla do koupelny, tam snad něco bude.A taky, že jo.V koši s čistým prádlem bylo snad jen jeho oblečení, a byla ho celkem kopa..a navíc vypraná, vyžehlená ještě od minule..Sakra vždyt' tohle prádlo jsem prala před čtyřmi dny..! To si ho ještě nevzal..''Bože, ten kluk je nepoučitelnej.'' řekla jsem si spíše pro sebe.Chytla jsem do náruče celej koš a odnesla ho k Troyovi do pokoje.

''A hele ..prádlo se našlo..'' pronesl jakoby nic.Ignorovala jsem to..Naskládala jsem to prádlo do skříně a vybrala kalhoty a košili.V pokoji jsem našla ještě tenisky a pásek.V koupelně náramek a do ruky jsem mu strčila jeho von'avku od ARMANIHO..a pak i zbytek toho co jsem vybrala.Pak jsem odběhla do svého pokoje, ještě pro jeho brýle..Nechápu proč jsou zase u mě. ''A tady máš brýle..'' chvíli na mě koukal jako vyoraná myš ..tak jsem ho pobídla..''No šup, di se převlíct.''
+ Když se vrátil z koupelny byla jsem spokojená. ''Tak co ty na to..?'' zeptala jsem se na jeho názor. ''Dík ségra..já tě nemít..''pronesl s úsměvem, a pak už jsme oba mířili pryč z domu.I když každý za jiným cílem.
+ Chvíli mi trvalo, než jsem se jakž-takž dostala do více obydlené části, ale čím dál od domu jsem byla, tím víc lidí jsem potkávala. Většina dospělých měla na sobě formální oblečení, jako třeba smoking, nebo dámy saka a perfektně nažehlené sukně těsně pod kolena. Připadala jsem si mezi nimi dost, no divně.. Moje oblečení bylo sice značkové, ale byl to komplet takového křiklavého zjevu. Ne moc dobrého mezi tyhle formální a upnuté lidi.
+ Když jsem procházela okolo výlohy jednoho už na pohled malého obchůdku, zalíbila se mi tam tepláková souprava. Nakoukla jsem dovnitř a od pokladny mě zdravila ženská v kostýmku důkladně naučeným monologem: ''Dobrý den, co vám mohu nabídnout? Hledáte něco určitého?Máme tu spoustu oděvů, ale i obuvi.'', řekla takovým hrozně uhlazeným tónem. ''No, snad tu nejsou takový všichni.'' Pomyslela jsem si a začala jsem procházet mezi regály. ''Jenom mě zaujala ta tepláková souprava kterou máte ve výloze.'', odpověděla jsem. ''Aha, jistě, pojďte za mnou.'' řekla prodavačka a zavedla mě ke stojanům s teplákovými soupravami.

+ Nakonec jsem si nekoupila žádnou, ale když budu v budoucnu potřebovat nějaké oblečení, tak bych určitě mohla zavítat sem. Obešla jsem ještě několik obchůdků, cestou jsem míjela divadlo, kino a pak také nějakou školu. Ale už jsem chtěla někam do klidu, někam, kde nebudou procházet neustále davy lidí. Na hlavní třídě to bylo nejhorší, přišlo mi, že čekají až klopýtnu a oni mě budou moct zadupat do země. Brr.. hrozná představa.
+ Prošla jsem ještě pár ulic směrem od centra a narazila jsem na krásný tichý park. Byl obrovský a asi 500m ode mě bylo pískoviště, na kterém si hrály malé děcka. Vzájemně se neustále překřikovaly a ničily si bábovičky.. ''Hm..hrozná doba tohle.'' pomyslela jsem si a rozhlédla se. Do oka mi padla hezká dřevěná lavička. Posadila jsem se na ni, zavřela oči a snažila si vyprázdnit hlavu od zbytečných myšlenek. Slyšela jsem ještě, jak matky nabádají své ratolesti, aby se rozloučily, protože půjdou domů.. Jakmile odešla ta uřvaná děcka, byl tu klid. Sem tam zaskřehotal nějakej ptáček, zafoukal slabý větřík. Bylo to uklidňující.

+ Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale pomalu se do mě dávala zima, tak jsem na sebe natáhla mikinu, kterou jsem měla s sebou, a rozhlédla se. V parku už téměř nikdo nebyl. Byl zhruba čas oběda, takže se není čemu divit.. Zvedla jsem se z lavičky a šla dál parkem. Pořád jsem šla, přišlo mi, že ten park je snad nekonečný. Až později mi došlo, že jsem vlastně na kraji města.
+ Vyšla jsem na vyvýšené místo.. Spíš jsem se vydrápala. Vedla tudy dost šílené cesta, tedy pokud se tomu tak dá vůbec říkat. Ale každopádně jsem tam došla, a naskytl se mi pohled na město. Bylo to nádherné, dokonce jsem skoro neviděla, kde končí.
+ Bylo tam pár kamenů, tak jsem se na jeden uvelebila do tureckého sedu, tašku jsem si dala k nohám. Po chvilce mě to přestalo bavit, a tak jsem si na ten balvan přímo lehla (na záda) a pozorovala nebe. Jeden mrak za druhým pluly pomalu po obloze, bylo to tak..uklidňující. To slovo používám dneska nějak často. Vlastně jsem ani nevěděla, že se potřebuju uklidnit. Zjistila jsem to až tehdy, až mě to začalo uklidňovat.
+ Z mého rozjímání mě probraly hlasy, které se sem blížily.
 


Komentáře

1 Pavlůša | E-mail | Web | 20. září 2011 v 10:39 | Reagovat

děkují :)

2 Pavlůša | E-mail | Web | 20. září 2011 v 10:40 | Reagovat

joo..a to bych asi dopadly podobně :D...vidět to naši..tak to abych už zdrhala :D

3 ..::NaTušQa =)::..tvoje crazy SB♥.. ^__^ | Web | 20. září 2011 v 18:32 | Reagovat

jéé..tak týmto dlhším dielom si mi uplne vynahradila ten predošlý..kratší =)

notebook Paul?..ja by som ten môj mohla nazvať Spomalená šunka..:D
no a bratia..občas je to s nimi katastrofa..:D super diel..;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama