KAPITOLA 2. /DRUHÁ POLOVINA #1

23. června 2012 v 19:32 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  DRUHÁ POLOVINA (..proroctví..)

× Je to už 200 let od vlády Víta Ztrého, syna Elisabeth a Vojtěcha. Na trůně nyní sedí jeho pravnuk Maxmilián, jež už stérne, blíží se čas, kdy na trůn nasedne jeden z jeho synů. Prvorozeným je sice Matyáš, ale on má raději svého mladšího syna Nikolase.



NIKOLAS
- Už je to týden od mých osmnáctých narozenin. Sedím ve svých komnatách a přemýšlím. Otec je už starý a vlády se brzy ujme Matyáš. Chůva říká, že je Matyáš přesnou kopií otce. Říká, že lid je na tom špatně, že nemají peníze ani pomalu z čeho žít. Má matka, že je dobrá žena, avšak jakožto žena s tím nic udělat nemůže. Jednou mi prozradila, že se má matka otce snažila odprosit, aby lidu snížil daně, nebo jinak pomohl. Otec ji prý tenkrát surově uhodil a dal jí jasně najevo, že vláda je věcí mužů. Ted' na tom lidé nejsou dobře a jakmile nastoupí na trůn Matyáš, nebudou se mít líp. Pořád mi říká, že já bych s tím něco udělat mohl, ale já nikdy nebyl vůdčí typ. Nechci rozhodovat za ostatní. Když nad tím tak přemýšlím, moje chůva má docela prořízlou pusu a to i přesto, že ví, že kdyby její řeči někdo slyšel stálo by jí to pořádný výprask ne-li život.

- Někdo hrubě a naláhavě zabušil na dvěře. Leknutím jsem nadskočil. "Mladý pane, musíte jít se mnou. Váš otec.." ozvalo se zpoza dveří a vzápětí se v nich objevil Trevor. Trevor je otcům osobní sluha.(který bude pravděpodobně brzy bez práce) Vyskočil jsem na nohy a už sem se společně s Trevorem řítil k otcovým komnatám. Behem cesty mi Trevor řekl, že se otci přitížilo.

- Jakmile jsme stanuly před ložnicí mého otce strnul jsem. Lehce jsem zaklepal na dveře a vztoupil. Matka seděla u otcova lože, otec ležel na posteli, bledý jako sama smrt a těžce dýchal. Bratr stál v rohu místnosti, pohled nepřítomně upřený do dálky. Lékař, který si zrovna balil svoje věci smutně kývl hlavou a odešel. Otci už nešlo pomoci. Věk ho dostihl.

- Postavil jsem se k posteli a shlýžel na otce, jež na mě upíral svůj zrak. Poté promluvil tichým trhaným hlasem: "Už mi nezbývá mnoho sil. Proto ty můj synu převezmeš korunu společně se svým bratrem." ..Než jsme stačili něco namítnout bylo pozdě. Otec zasýpal, oči mu poklesly a zemřel. Matka vzlykala. I přes vše co jí kdy otec udělal ho měla ráda. Otočil jsem se na bratra, ale ten už v pokoji nebyl. Přešel jsem k matce, stiskl jí rameno, pohladil jí po vlasech a odešel. Byl jsem zdrcen ze ztráty otce a něco mi říkalo, že jeho poslední slova mi pěkně zavaří život.

* * * * *

- A světe div se. Měl jsem pravdu. Bratr mě začal nenávidět. Častoval mě nenávistnými pohledy nebo mě ignoroval. Všechno to vyvrcholilo 14 dní po otcově smrti. Konal se slavnostní pohřeb a očekávalo se, že bude přectaven nový král. Toho dne jsem opustil svou matku a svůj domov. To vše kvůli bratrovy a jeho touze po moci. Nikdo kromě mě, mého bratra a matky neslyšel otcova poslední slova. Tak se nás bratr rozhodl umlčet a to navždy.

- Já utekl. Matka na tom trvala. Říkala, že jí on neublíží. A já tomu bláhově uvěřil. Bratrovy pak jen stačilo, aby matce pohrozil, že když něco řekne, nechá mě najít a zabít.

* * * * * *
- Půl roku jsem cestoval. Cestoval jsem přes celou Cressii a dál, až k oceánu, který se rozprostíral široko daleko, kam až oko dohlédlo..další dva měsíce jsem přes něj plul s posádkou a kapitánem, jež mě peskoval. Za to, že mě vzal na lod' jako pomocníka jsem mu byl vděčný. Uzavřel jsem s ním dohodu. Budu kluk pro všechno a on mě přepraví až do onoho bájného světa na druhé straně. Když jsem vystoupil z lodi, nic zvláštního jsem nezpozoroval, jen tržiště plné halekajících lidí, prodávajích vše možně.. Týden jsem se bezmyšlenkovitě toulal po okolí.

- Když už jsem nevěděl kudy kam. Posadil jsem se na vyplavenou kládu a poslouchal narážení vln do nedalekého útesu. Seděl jsem tam tři dny. Když jsem se zvedal s myšlenkou že půjdu zase dál, vrazil jsem do stařeny. Nesla ošatku s mušlemi, která se jí po střetu převrátila a spadla na zem i s jejím obsahem. Zohl jsem se a sesbíral je a omluvil se za svou neopatrnost. Dáma se jen záhadně usmála a chraplavým hlasem se zeptala: "Copak tu hledáš chlapče.? Vidím tě tu sedět už pád dnů." Posadil jsem se zpět na naplaveninu a sklopil hlavu. "Zázrak paní. Chtěl jsem se dostat do bájného světa o kterém jsem jako malý čítal." "Hmhm.." stařenka pokývala hlavou na souhlas a zeptala se: "A už nechceš.?"
Zvedl jsem hlavu a hodil po ní nachápavým pohledem. "Samozřejmě, že ano, ale je to jen dětská pohádka. Nic takového není." Bábi našpulila rty a pronesla větu, která mě ochromila.: "Není, není, je, je. A kdybych ti řekla, že tí mohu ukázat cestu, šel bys.?" "Šel, až na kraj světa paní."

- Stařena kývla na souhlas. "Dnes až bude úplněk. Vylez na ten útes. Budu tam na tebe čekat. Máš zakázáno mluvit. Pouze uděláš co ti řeknu. Rozuměl si.?" Připadal jsem si jako topící chytající se stébla. "Ano, paní."
 


Komentáře

1 chuckyna | Web | 27. června 2012 v 20:13 | Reagovat

Připadí mi to žánrově trochu jako Sedm království a to fakt žeru.. Zatim toho neni moc co říct, samo že jsem zvědavá, tak piš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama