KAPITOLA 9. /BEZMOCNÁ (TP)

10. srpna 2012 v 9:10 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  BEZMOCNÁ I. (Tajemství Provinilých)

+ Když jsem se konečně probudila zjistila jsem ,že už je 8 ráno. Neváhala jsem a hodila na sebe totéž oblečení, co jsem měla včera. Nebylo na výběr.Ještě jsem zašla do koupelny a trochu se zcivilizovala.Pak jsem popadla kabelku a klíčky od auta a spěchala dolů do garáže, kde jsem včera auto zaparkovala.
+ Nasedla jsem do auta a vyjela směr škola. Když jsem přijela bylo už 15 minut po osmé. A tak výuka už začala. Vytáhla jsem z kabelky rozvrh a zjistila, že první hodinu mám zase matematiku. Bože. Došla jsem ke třídě, zaklepala a vstoupila.
+ Celá třída na mě koukala, dokonce i učitel. Jakmile se učitel vzpamatoval. Vlastně ani nevím z čeho, a proč všichni tak zírali.? Hm..nechám to plavat, řekla jsem si v duchu. Učitel si odkašlal a já rychle vymýšlela výmluvu svého pozdního příchodu. Nakonec ze mně vylezlo "P-promin'te..měla jsem.." v hlavě mi to šrotovalo a pak ze mě vypadlo " problém s autem." Jsem geniální poblahopřála jsme si v duchu.


+ Všichni vypadali, že mi na to skočili. Učitel mi pokynul, abych se šla posadit. Bez velkého otálení jsem šla. Nestála jsme o to stát tu před celou třídou, která na mě zírá.
+ Dnes už jsem se aspon' trochu soustředila. Opakovali jsme základy. Jako byli rovnice, množiny, mocniny a odmocniny a tak dál. Prostě nic nového.
+ Zazvonilo, a tak jsem si sesbírala věci z lavice a šla si k automatu pro něco dobrého. Automat byl až na druhém konci budovy. Ale což, za něco dobrého k jídlu se přeci musí něco obětovat. A mě trocha energie zas tak moc neubude. Cestou jsem míjela nějakou holku. Šla na opačnou stranu a tak jsem si ji prohlédla.
+ Měla moc pěkný klobouk, takový obyčejný, ale přitom elegantní, ale ty boty. Měla krásné černé boty na vysokém podpatku. Ty se mi líbili. Přestala jsem si ji prohlížet a vydala se k automatu. Né že bych potřebovala jíst. To ne. Ale byl to naučený zvyk. Koupila jsem si BeBe a schovala si ho do kabelky. A pak zamířila do třídy, kde jsem měla mít další hodinu, čili češtinu.
+ Třída už se zapln'ovala a jelikož jsem češtinu v téhle třídě ještě neměla, nevěděla jsem, kam si sednout. Stála jsem tam tak u dveří a zazvonilo. Což značilo, že všichni už tu nejspíš sou. Rozhlédla jsem se po třídě po volných místech. Byli dvě. Vedle obtloustlého kluka s nechutně mastnými vlasy, co už na pohled vypadal jako n'ouma, a pak to druhé vedle dívky, co jsem před hodinou míjela na chodbě a prohlížela si její šaty.
+ Zvolila jsem možnost dva. Přišourala jsem se k lavici a tiše se zeptala jestli si můžu přisednout. Ona nepřítomně kývla, že ano, a tak jsem seposadila. Pak se ke mně otočila a řekla "Mimochodem jsem Anne (Ený)." Trochu nevěřícně jsme si ji měřila. Napřed je duchem někde jinde a pak nasadí úsměv a chce se se mnou bavit..?! Hm..no což. "Ahoj..já Melissa těší mě." Obě jsme se tichounce zasmáli. "Taky mě těší" odpověděla Anne mezi smíchem.
+ Do třídy vešel učitel, tak jsme se obě otočili k tabuly a dál už se nebavili. Po hodině Anne vystřelila ze svého místa tak rychle, že jsem neměla moc možnost si s ní popovídat. A co, vždyť to nevadí. Zbytek dne už jsem ji neviděla.
+ Domů jsem dojela něco po třetí odpoledne. Kluci doma ještě nebyli. Zavolala jsem do útrob domu, ale nikdo se neozval. Fajn. Máma se zas vyžívá příšerně dlouho u nějakýho případu. A táta.? Mám takové tušení, že včera říkal neco o pracovní cestě do Francie. Takže zase sama.

+ Skopla jsem si z nohou boty, odhodila kabelku a šla se kouknout do obýváku, zda v televizi nedávají něco slušného. K mé smůle, ne. Vydupala jsem teda shcody nahoru do pokoje a zapla notebook. Než se načetl, tak jsem prostě ležela a zírala do stropu. Teda, než se zpoza dveří začalo linout bodavě zelené světlo. Mamča mě poctila svou návštěvou.? Slezla jsem z postele a šla otevřít dveře do pokoje.
+ Před nimi stál jeden z matčiných posluhovačů. Udělal hlubokou úklonu a váhavě spustil. "Vaše veličenstvo, pr-prosim za prominutí, ale vaše matka si žádá vaši přítomnost." ..Čuměla jsem na něj jako z jara, né jenom, že tohle je první návštěva matčiných posluhovačů. Ale on na mě i promluvil. Mám nehezký pocit, že se děje něco moc důležitého.
 


Komentáře

1 chuckyna | Web | 10. srpna 2012 v 16:01 | Reagovat

Jak si to představuješ?!! Takhle utnout kapitolu!! :D
No jsem zvědavá, co se děje, snad jí nebude nutit, aby tam zůstala..

2 Nataly ^ ^ | Web | 11. srpna 2012 v 20:19 | Reagovat

[1]: súhlasím :D takto to ukončiť! toto sa robí? :D
teším sa na pokračovanie :)

3 mika | 15. srpna 2012 v 13:11 | Reagovat

Dalšííí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama