Trocha písmenek..poprvé..

22. září 2012 v 21:31 | Admin(ka) - Mizuru Kia |  Mluvící Oběžník
rásný večer všem. Ted' jsem nějaká moc "načtená", takže se mi moc číst nechce a knihy se mi válí doma. Každopádně jsem si řekla, proč ale nenapsat něco mimo knihy a přesto něco, co se týká aspoň částečně nás všech. Docela by mě zajímalo, kolik z nás ještě věří na štěstí, na zázraky. Na to, že si jednou splní své sny. Vím, většina z vás si teď říká něco jako: Ale úspěch přece závisí na člověku a dovednostech a ne na štěstí…Ale koukněte se na to i z druhé strany. Kdysi jsme všichni byly malé děti. Koukali jsme na pohádky v televizi, nebo četli pohádkové knížky. Tehdy si řada z nás jistě představovala, jak jednou dobude svět, jak holky najdou své prince a kluci jak z nich budou neporazitelní a slavní rytíři. Ano, asi se najdou i tací, co si to odmítnou přiznat, ale všichni známe pravdu.

yní, už jsme trochu starší, na štěstí už se nespoléhá a světu vládnou úplatky a podlézání. Lidé se pořád za něco schovávají a snaží se začlenit, splynout s davem. A proč.?! Nikdo přesně neví. Někdo tvrdí, že proto, abychom na sebe neupozorňovali a společnost nás neodsoudila a jiní zase tvrdí, že se lidstvo bojí změn, že se bojí osamostatnit. Ale myslím, že v každém je trocha pravdy, i když sama se pozastavuji nad tím, jak se lidstvo může bát se osamostatnit, když všude kam se podíváme, hraje každý za sebe. Přesto, spousta lidí má své sny, ale příliš se bojí, že jsou jejich sny nesplnitelné, že se je nakonec ani nesnaží uskutečnit. Nebudu tady lhát a suveréne tvrdit, že já nejsem zbabělec a ve všem mám pravdu, protože to rozhodně nemám, ale jednou se pokusím aspoň některé sny uskutečnit. A né, nemyslím TO jednou, které nahrazuje slovo NIKDY..

pět k nám. Když se rozhlédneme, tak uvidíme, že svět není v pořádku. Procházíme krizemi, umírají lidé, spousta lidí se uchýlí k takovým věcem, jako jsou drogy, alkohol nebo cigarety a pak těžce hledají cestu zpět do reality. Ale nadrbou stranu, kdo by se jim divil.?! Svět není růžový a snad ani nikdy nebyl.

řežívámě, žijeme si jednotlivě relativně dobře, tedy já určitě. Rodiče pro mě udělají první poslední a já se mnohdy stydím, jak hrozná dcera jsem, ale to už je jiný příběh. Psala jsem o utíkání z reality, ale zapomněla jsem se zmínit, že i já ráda utíkám od reality. Ráda si najdu tichý kout a čtu si. Miluju, když se můžu ponořit do děje a zapomenout na vše, co mě trápí a co mi komplikuje život. Mnozí čtenáři to asi znají. Otevřou knihu, přelouskají počáteční nudné, úvodní stánky a pak si ani neuvědomí, když je kniha pohltí a oni se stávají postavami, nebo pozorovateli v jiném světě. Je toho pravdu spousta co bych mohla napsat, ale nějak se mi teď nedaří si utřídit myšlenky a soustředit se na jedno jediné téma, čehož jste si asi při čtení všimli. Tak trochu jsem přeskakovala od jedné věci ke druhé, ale snad mi to prominete. A pamatujte, že já.:

Koukám na svět trochu jiným, divnějším způsobem.

Zdroj obrázků: http://weheartit.com/
 


Komentáře

1 Nataly ^ ^ | Web | 29. září 2012 v 18:22 | Reagovat

Nie že by som mala v živote nejaké extrémne šťastie..a dosť často sa na neho spolieham :D Niekedy to vyjde.. niekedy zase nie.. Hlavne pri písomkách v škole "hlavne nech tam nie sú tieto otázky, lebo tie neviem".. alebo "nech trochu mešká autobus, inak ho nestihnem" Takže tak..

Čo sa týka utekania od reality.. som rada za knihy.. Človek rozoberá problémy postáv v deji a nie tie svoje.. Alebo keď si dám do uší sluchátka a pustím si nahlas hudbu.. Vtedy som to len ja a hudba..a nič iné.. Svet okolo mňa ako keby neexistoval.. Je to fajn pocit x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama